Když jsem začínala učit hrát na klavír dospělé začátečníky, byla jsem v sedmém nebi z jejich entuziasmu a touhy splnit si svůj sen. Bohužel netrvalo dlouho a z prvotního nadšení zbyla u mnohých jen kupa výmluv. Jak to udělat, aby nám i starší studenti u klavíru vytrvali?

Před několika lety jsme s kolegyní rozjížděly soukromou hudební školu. Náš přístup oslovil spoustu dospělých začátečníků, pro které se hra na klavír jevila jako nesplnitelný sen.

My v Hudebních lekcích jsme ale nehleděly na to, zda bylo začátečníkovi 6 nebo 36 let, učily jsme od devíti ráno až do pozdních večerních hodin a přizpůsobovaly se tak vytíženým manažerům, zubařům i učitelkám v mateřské školce. Rády jsme poradily s výběrem klavíru a ve svém volném čase připravovaly materiály k procvičení hudební teorie, která byla pro mnoho našich žáků španělská vesnice. A těch ukázkových hodin, co jsme daly zdarma!

Nic z toho mi ale nebylo zatěžko! Dospělí začátečníci pro mě představovali ztělesnění IDEÁLNÍHO ŽÁKA!!!

Ten lesk v jejich očích, když se hned na první lekci naučili snadnou písničku s doprovodem! Ta euforie z poznání, že noty nejsou žádná Šifra mistra Leonarda, ale poměrně logická pomůcka ve zdolávání nové písničky. Ta posvátná bázeň, když jsem jim poprvé zahrála skladbičku s pedálem a slíbila, že ji budou do týdne umět! Ta všudypřítomná RADOST, že opravdu HRAJÍ na klavír a sen se stává skutečností!

A těch příběhů, co jsem si vyslechla o jejich nesplněném snu!

Avšak o to pestřejší pak byly výmluvy, když mí žáci zjistili, že pro další pokroky budou muset něco udělat i oni sami:
„Mám toho teď dost v práci.“
„Zrovna se chystám na dovolenou.“
„Musím si našetřit na nové zuby“ (ano, i to jsem si vyslechla!)
„Teď nemám peníze na lekce klavíru. Šetřím si na nový klavír. Začnu zase v lednu.“ V lednu: „Ne, ještě jsem si nekoupil klavír, šetřím na cestu do Himalájí.“

Nemusím ani říkat, že naprostá většina těchto vymlouvačů se už ke klavíru nevrátila.

Co s tím?

V první řadě jsem obviňovala samu sebe. Že možná dospělé neumím nadchnout tak jako děti – u těch se mi to nestávalo. Později mi došlo, že všechno asi nebude jen moje chyba a že u některých lidí nepomůžou lekce zdarma ani neutuchající energie z mé strany. Přesto jsem za ty roky přišla na mnohé tipy, které dokážou prodloužit nadšení dospělých i do doby, kdy začne být hra na klavír náročnější.

1. „Mám aplikaci klavíru na iPhonu“

Někteří z mých žáků si hned po prvních lekcích pořídili nebo alespoň zapůjčili klavír domů. Většina z nich hraje dodnes. Naopak ostatní odradila cena nástroje a následně pomalé výsledky kvůli chybějící domácí přípravě. Úkolem nás učitelů by mělo být pomoci žákům s výběrem klavíru a také hned zpočátku dát najevo, že s aplikací na mobilu si prostě nevystačí (ano, také vlastní zkušenost).

Často doporučuji pronájem klavíru v nadaci Český hudební fond, digitální pianina nabízí server hudebka.cz. Pokud už máte to štěstí, že si váš žák opravdu hodlá zakoupit nástroj, neváhejte a zajděte se s ním na klavír podívat. Je i ve vašem zájmu, aby byla domácí příprava co nejkvalitnější. A věřte mi, pokud je klavír doma, je to už polovina úspěchu!

2. „Nemám čas chodit každý týden na hodiny“

Přimějte své žáky chodit na lekce pravidelně! Zdá se to jako banální rada, ale mnoho dospělých se po opadnutí prvotního elánu začne vymlouvat na pracovní zápřah nebo rodinné důvody.
Vy však nesmíte dopustit, aby vám studenti sklouzli k laxnímu přístupu a chodili jednou za dva týdny nebo ještě méně.

Nastavte si hned na začátku taková pravidla, aby vám žáci výuku nemohli zrušit na poslední chvíli, nechte si platit alespoň jednu lekci předem. Pokud jedou vaši studenti na dovolenou, hodinu nahraďte, v případě, že nemůžete učit vy, zajistěte suplování. Vždy ale trvejte na pravidelnosti. Mně se osvědčil systém deseti lekcí, které je nutné vychodit do tří měsíců.

Pokud žák nechodí každý týden na lekce, nevytvoří si návyk cvičit a velmi rychle začne hledat výmluvy. Také se mnohem snáz naučí chyby, kterých se bude jen obtížně zbavovat. A samozřejmě obě strany budou nespokojené z malých pokroků.

3. „Já bych chtěl hrát Bugatti step“ aneb Jaký zvolit repertoár

I když asi žádný učitel se už nesnaží učit dospělé podle Klavírní školy BGS, pořád je dost těch, kteří přistupují k výuce malých i velkých stejně. Většině z vás je ale asi jasné, že dospělé nemůžete nutit do říkadel z Klavírní školičky. Co ale zvolit?

Mně samotné se líbí klavírní škola Alfred´s Basic Adult Piano Course, ale titulů pro dospělé klavíristy je už dnes celá řada. Svoji učebnici mají i autoři známých dětských klavírních škol jako H. G. Heumann nebo Michael Aaron.

Mnoho mých velkých žáků miluje lidové písničky. Nejen že je znají a snadno se jim hrají podle sluchu, ale v mnoha případech je využijí také při zpívání s vlastními dětmi. Navíc je to příjemná změna oproti hře z not. Pokud vaši studenti mají dobrý sluch, nebojte se s nimi písničky transponovat. Několik mých talentovaných žáků si celý život myslelo, že nemají hudební sluch a já jsem je tohoto bludu ráda zbavila.

Přestože sama ráda lekce vedu podle škol pro dospělé, občas zařadím i nějakou „dětskou pecku“. Kdysi jsem učila zároveň malou holčičku i její maminku. Ta mi jednou vyčítala, že jí nedávám tak veselé „šlágry“ jako její dceři 🙂 Od té doby jsme tedy i s maminkou hrály Fausta a další známé kousky třeba z Evropské klavírní školy nebo od Williama Gillocka.

Důležité je samozřejmě i to, jak skladbu žákům „prodáte“. Jistě, že někteří očekávají hned velkolepá díla klavírní literatury jako je Bugatti step a Preludium cis moll, ale když už jim zkazíte tu radost a zadáte jim místo toho snadnou melodii v pětiprstové poloze, zahrajte jim k ní krásný doprovod s pedálem a udělejte z ní umělecké dílo. Kromě krásného zvuku a pocitu, že opravdu tvoří HUDBU, podpoříte ve svých studentech také cit pro rytmus. Komorní hra je navíc velmi vhodná varianta pro první vystoupení.

Aby mi tu z toho nevznikl román, přečtěte si článek zaměřený přímo na originální repertoár pro dospělé začátečníky!

4. „Noty znát nepotřebuji“ aneb Kdo je tu šéf

To, že vydělávají astronomické částky nebo vedou tým deseti lidí, ještě neznamená, že i v hodinách klavíru vás budou řídit.

Především na začátku pedagogické kariéry se zdá být nevhodné usměrňovat nažehleného manažera, který vám na lekci dorazí ve vytuněném mercedesu a začne vám diktovat, jak by si výuku představoval.

ANO, vyslechněte ho. Zjistěte, co ho vede k tomu, aby se učil hrát na hudební nástroj. Jaké skladby se mu líbí. Jaké jsou jeho představy o výuce klavíru.

Nikdy ale nezapomínejte, že teď je ten velký šéf v roli žáka a lekci vedete VY. Radili byste snad lektorce na své první hodině jógy, jak vás má učit pozdrav slunci?

Váš žák za sebou na rozdíl od vás nemá všechny ty hodiny u klavíru, rozsáhlý repertoár, zkušenosti s trémou ani pedagogickou praxi. Jste to VY, kdo musí být na lekci autoritou, kdo vysvětlí důležitost znalosti hudební teorie nebo důvod, proč není možné hrát na druhé lekci Rachmaninova
Divili byste se, ale tihle manažeři ocení, když je umíte usměrnit a nastolit řád. Přestože se budou zpočátku tvářit všelijak 🙂

5. Cíl!

Někteří studenti sice zarytě odmítají hrát na veřejnosti a nedonutíte je ani po několika letech, pro většinu dospělých začátečníků je ale vystoupení ohromná výzva, která je neuvěřitelně postrčí dopředu.

Nemusíte hned pořádat slavnostní koncert, kde se vaši velcí svěřenci budou potit jako na školní besídce. Uspořádejte neformální setkání v kavárně, kde mají slušný klavír. Nebo napoprvé udělejte přehrávku jen ve své třídě. Můžete „nervíky“ odlehčit tím, že studenty na přehrávce doprovodíte čtyřručně, i milým a neformálním úvodním slovem. Také je vždy motivující, když klavíristé slyší své spolužáky, vyberou si nové skladby a hlavně zjistí, že s trémou nebojují sami.

Nedonutíte některé zarputilce vystoupit veřejně? Dobře, řekněte jim hned při vybírání repertoáru, jak dlouho by jim měl nácvik skladby trvat, co konkrétně by měli zvládnout do příští lekce a třeba jim doporučte, aby se sami doma nahráli na mobil nebo udělali soukromý koncert svým dětem nebo partnerovi.

6. Učitel nebo psycholog?

Ve většině případů je výuka klavíru pro dospělé studenty relaxace, pohlazení na duši, úleva od běžných starostí. Pokud tedy na lekci přijdou skleslí, smutní nebo unavení, nejdříve je vyslechněte, i když jejich starosti s hudbou vůbec nesouvisí.

Ovšem i když je důležité, aby se s vámi studenti cítili dobře, nikdy nesklouzněte k tomu, abyste si celé hodiny jen povídali místo systematické výuky. Žáci v tom umějí být dost nevyzpytatelní a pak vám můžou klidně vmést do tváře, že si přece neplatili za povídání.

Teprve hledám žáky

Možná v této chvíli neřešíte výmluvy svých žáků, ale spíš byste potřebovali více studentů. Tomuto tématu se věnuji podrobně věnuji ve svém eBooku Jak se klavírem uživit, který si můžete stáhnout zdarma.

Tak teď už vám přeji co možná nejklidnější začátek nového školního roku a co nejvíc pilných a nadšených studentů!

Ať vám i jim elán dlouho vydrží! 🙂

P.S.: Je to sice smutné, ale ani jednu z výmluv a hlášek žáků jsem si nevymyslela. Naopak, některé perly jsem ještě musela vynechat!