Kolik lekcí týdně musí zvládnout učitel hudby v Německu?  Jak současnou situaci zvládají naši západní kolegové v uměleckých školách? A jak vypadá „přijímačkové turné“ korejských uchazečů o studium?  Vyzpovídala jsem pro vás svého kamaráda, klavíristu a zakladatele hudební školy Jans Klavierschule, Jana Divokého.

S Honzou jsme se seznámili před sedmi lety, když jsme se chystaly s Evičkou Lorenc (tehdy Suchánkovou) na studijní pobyt v Karlsruhe a s hrůzou zjistily, že místní vysokoškolské koleje jsou beznadějně obsazené a všechny priváty předražené. Měly jsme ale štěstí, shodou okolností jsme se dozvěděly o českém klavíristovi, který se po studiu v Karlsruhe usadil a založil zde klavírní školu.

Honza nás tehdy zachránil a pronajal nám volný pokojík. Dozvěděly jsme se tak z první ruky o tom, co musíme vidět a na co dát pozor (víte, že v Německu jsou v neděli zavřené VŠECHNY obchody?). Kromě toho jsme mohly cvičit v jeho klavírní škole, pokud se zrovna nevyučovalo.
Teď, když nemůžeme cestovat za hranice, přenesme se aspoň v představách k našim německým sousedům. Do města, kde se umění vyučuje „na zámku“.

Honzo, proč sis vybral po ukončení bakalářského studia na HAMU zrovna Karlsruhe?

To byla taková šťastná shoda okolností. Během studia na Akademii jsem v Sále Martinů navštívil koncert jednoho studenta z Karlsruhe. Kromě obrovského talentu bylo znát, že je výborně vedený. V programu jsem se dočetl, že je žákem Profesorky Olgy Rissin – Morenové. A tak jsem se právě k ní do Karlsruhe přihlásil.

Bylo to skutečně tak prosté? Je snadné se dostat v Německu na vysokou školu? 

Ale kdepak. Na klavír byla tehdy asi 4 volná místa, hlásilo se kolem 200 uchazečů. A na ostatních školách to bylo podobné. Během měsíce jsem proto absolvoval „turné“ po šesti školách po celé zemi. A to já byl ještě „přijímačkový amatér“. V Koreji existuje dokonce cestovní kancelář, která vypraví letadlo, naloží zájemce o studium a pak objíždí všechny vysoké školy v Německu. Není výjimkou, že adepti během této šňůry zvládnou i 15 přijímacích řízení. Agentura jim zajišťuje ubytování, transfery i cvičení. Je běžné, že se každý semestr v Karlsruhe hlásí ke studiu až 1200 uchazečů, z toho dvě třetiny pochází z Asie.

 

A jak tedy vypadá umělecké školství? Vzpomínám si, že mě tehdy překvapila rozmanitá nabídka oborů na vysokých školách, například „Liedgestaltung“. Jaké mají takové obory uplatnění?

Ano, Liedgestaltung, tedy doprovod písní je velmi žádaný, protože pokud se klavírista naučí doprovázet zpěv,  je vyhledávaným korepetitorem i pro jiné nástroje.

Hra na klavír je zde rozdělena na směr koncertní a pedagogický. Také je možné studovat komorní hru jako hlavní obor. Mimochodem i při studiu sólového klavíru hraje „komořina“ důležitou roli, magisterská zkouška se skládá ze dvou hodinových recitálů a jednoho komorního koncertu.

Pokud bych odbočil k jiným oborům, zajímavý a velmi oblíbený je zde například hudební žurnalismus nebo hudební informatika. A taková perlička, existuje zde dokonce „současná cemballová hudba“, kterou lze studovat jako magisterský obor.

Velmi důležitý je zde „3. studijní program“. Jeho absolventy jsou všestranně vzdělaní lidé, kteří pak vyučují hudební výchovu na hudebních gymnáziích. Ta poskytují komplexní vzdělávání včetně průpravy v hudební teorii, nabízí pěvecký sbor i nejrůznější „bandy“. Nevyučuje se zde individuálně hra na hudební nástroj, tu si musí každý žák v případě zájmu zajistit sám.

Už jsi tedy nakousnul i nižší stupeň uměleckého školství. Existují v Německu konzervatoře a základní umělecké školy, tak jak je známe u nás?

Školy, které bychom mohly srovnávat s českými „zuškami“ se zde nazývají „jugendmusikschule“, jsou buď komunální, tedy městské, nebo soukromé. Častá je zde i soukromá výuka.

Co se týče středních uměleckých škol, německé Konservatorium zpravidla označuje běžnou městskou hudebku. V celém Německu existují pouze asi tři instituce tohoto jména, na nichž lze získat diplom v hudbě a které lze přibližně srovnat s první polovinou studia na české konzervatoři.

Z toho také mimochodem plyne, že hodně z toho, co se my učíme už na konzervatoři, musí němečtí studenti dohnat na vysoké škole. Na Hochschule se tedy běžně učí třeba intonace nebo harmonie.

Jaké je uplatnění pro absolventy hry na klavír?

Absolventi obvykle začínají jako soukromí učitelé, v lepším případě seženou místo na soukromé škole. Získat stálé místo na městských hudebkách je téměř nemožné, školy často dávají přednost svým bývalým absolventům.

Ještě bych měl dodat, že jde zpravidla o zaměstnání „na dohodu“, méně než 10% učitelů má to štěstí, že pracují na plný úvazek na jedné škole.

Byly to tedy tyto okolnosti, které Tě vedly k založení vlastní školy?

Ano, byla to právě ta nejistota, zda budou žáci a jistý příjem. Zdálo se mi tehdy prakticky nemožné tímto způsobem jednou uživit rodinu.

Jaké byly začátky Tvého podnikání? Jak jsi zvládal právnickou němčinu?

Němčina nebyla překážkou, snažil jsem se v ní zdokonalit během celého studia.  Vždy jsem bydlel s rodilými Němci, od počátku jsem studiu jazyka věnoval obrovské úsilí, díval se na německé dokumenty na YouTube, dokonce i vícejazyčné manuály od elektroniky jsem četl výhradně v němčině. A právnická němčina není zdaleka tak složitá, je velmi jasná a  logická.

Začátky byly ale samozřejmě hodně náročné, celý proces si žádal strašně moc práce. Po osmi letech máme ale nyní přes 100 žáků, kromě mě učí ve škole další 4 lektoři, z toho jeden vyučuje kytaru. Velký zájem je ze strany dospělých, minimálně třetina jsou dospělí žáci.

Dvakrát ročně pořádáme koncerty pro děti, měli jsme také úspěšné přehrávky pouze pro dospělé.

A jak vypadá tvůj běžný pracovní týden, kolik máš žáků?

Učím asi 65 žáků týdně, někteří mají ale jen 30 minut. V průměru je to asi 40 šedesátiminutových lekcí. Zde není nic zvláštního, když učitel na městských školách odučí 50 žáků týdně. Sourozenci si ale zpravidla lekci dělí, každý chodí na jednu půlhodinovou lekci. Učím šest dní v týdnu, ještě i v sobotu dopoledne. No a papírování doháním především v neděli a o prázdninách.

A jak zvládáte s kolegy současnou situaci se zavřením škol? Vyučujete online?

Ano, učíme online, každý u sebe doma, do školy nesmíme. Zatím byli žáci pilní, trpěliví, snažili se. Spíše se bojíme, že se nás krize bude týkat později, až začnou firmy propouštět, někteří si už možná výuku klavíru nebudou moct dovolit.

Zatím ale vše funguje. Mimochodem jen během této krize vznikly v Karlsruhe dvě nové hudebky, obě online! Jedna sjednává výuku u klientů doma, druhá je zcela online.

Honzo, ještě prosím poslední otázka: Hrává se v Německu česká instruktivní literatura?

Tak to tě bohužel zklamu, nehrává se prakticky vůbec. Ale téměř v každé klavírní škole pro začátečníky je úprava Larga z Novosvětské nebo Vltavy  🙂

Honzo, moc Ti děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů Tobě i Tvé škole!

Kdo je Jan Divoký

Jan Divoký je absolventem pardubické konzervatoře a pražské Akademie múzických umění. Poté studoval na Hochschule für Musik v německém Karlsruhe, kde získal vysokoškolský diplom v oboru klavír a klavírní pedagogika.
V Německu již zůstal, od roku 2012 vede vlastní hudební školu Jans Klavierschule. Kromě výuky klavíru se zde vyučuje i hra na kytaru.