První hodina s dospělým začátečníkem I.

Jak sestavit první lekci s dospělým začátečníkem, aby jste žáka nejen něco naučili, ale zároveň zaujali a motivovali k další práci? Jaké zvolit materiály a čemu se vyhnout? Připravila jsem pro vás pár tipů, které se mi již mnohokrát osvědčily v úvodní lekci s novým žákem.

Co je cílem první hodiny?

Ještě než se nadšeně rozepíši o svých oblíbených klavírních školách a osvědčených návodech, ráda bych vám položila otázku: Co je hlavním cílem vaší první hodiny s žákem – nejen velkým, ale samozřejmě i malým?

Pro mě osobně je nejdůležitější nadchnout žáka pro hudbu i pro náš překrásný hudební nástroj. Zároveň se snažím navázat se studentem dobrý vztah, který bude základem pro celou naši následující spolupráci. A teprve v poslední řadě si dávám za cíl žáka něco naučit 🙂

S tímto ohledem také celou hodinu vedu. Někteří mí noví studenti jsou naprosto natěšení, až si konečně na klavír zahrají. V tom případě nedělám žádné velké úvody, ale rovnou je posadím ke klavíru a kromě základních rad ke správnému sezení jdeme opravdu rovnou hrát.

Jiní nováčci jsou ale trochu opatrní, potřebují se rozkoukat, mají nejrůznější otázky, nebo si ode mě přejí něco zahrát. I na tyto situace jsem samozřejmě připravená. Vysvětlím například funkci pedálů, nechám žáka nahlédnout dovnitř nástroje a zahraju kousek Pirátů z Karibiku 😀

Hlavně však nikdy nic nelámu přes koleno a jsem připravená na nespočet různých scénářů.

První tóny

Poté, co se žák pohodlně posadí ke klavíru, jen zběžně vysvětlím orientaci na klaviatuře. Na rozdíl od dětí si dospělí obvykle pamatují hudební abecedu, i když třeba neznají noty. Nesnažím se ale hned zahltit nováčka názvy všech oktáv, na to bude myslím času dost.

A nyní už jdeme teorii převést do praxe! Obvykle si zahrajeme v portamentu první tóny stupnice C dur. Ne však klasickým prstokladem, ale pouze třetím (případně druhým) prstem. Hlídáme uvolnění celého těla od zádových svalů, přes ramena a paži až k dlani a prstům. Zároveň však postupně probouzíme aktivní špičky prstů – vzpomeňte si třeba na krásný příměr Evy Lorenc ke kolíčku (špička prstu) a mokrému těžkému prádlu visícímu ze šňůry (zápěstí a paže).

Výuka je vlastně v mnohém podobná jako u malých dětí – postupujeme od velkých pohybů k těm nejmenším, neustále žáka opravujeme a v případě potřeby klidně vyzkoušíme i rychlé uvolňovací cvičení. Dospělí bývají paradoxně často mnohem ztuhlejší než malí žáčci. Bojí se, že jim hra na klavír nepůjde, že jsou již „příliš staří, pomalí, nešikovní“. Tyto přehnané nároky na svůj výkon jim často blokují samotnou radost ze hry. Je tedy hlavně na nás učitelích, abychom je těchto nesmyslných bludů zbavili! 🙂

Tip na ztuhlá a zvednutá ramena: Zkuste žáka poprosit, aby se pomalu nadechnul a při nádechu zvednul ramena až k uším. Ramena chvíli nechá v nepříjemné nejzazší poloze, poté je s výdechem svěsí dolů. To je úleva, že? 🙂 Poraďte studentovi, aby si cvičení zkoušel i doma a zapamatoval si tento příjemný uvolňující pocit, kam ramena přirozeně „spadnou“. Navíc si žák vzpomene, že by měl u klavíru také dýchat…:-)

Často ruku začátečníkům také sama vedu nebo „zatěžkám“, občas také doporučím, aby si zkusili chytnout ruku moji. A hlavně, nezlobím se na studenta ani na sebe, když v první hodině není vše dokonalé…

Co všechno se dá naučit na osmi tónech

Výsledná podoba cvičení je stupnice hraná v portamentu, v rozsahu oktávy. Cvičení si můžeme zkusit třetím nebo i druhým prstem, přičemž rovnou vysvětluji také číslování prstů. Stupnici zkoušíme každou rukou zvlášť.

Kromě prvních tónů na klavíru upevňujeme i orientaci na klaviatuře. Žákovi při stupnici nahlas říkám hudební abecedu a postupně chci, aby se ke mně přidal. Nahoru to jde obvykle samo, zpátky to začíná lehce drhnout :-), ale přesto máme po těchto prvních krůčcích zvládnuté i pojmenování jednotlivých kláves, což se nám za chvíli bude hodit při hře z not.

Pokud žák nemá se stupnicí problém, přidám se k němu s jednoduchým doprovodem. Mám jedno pěkné cvičení z ruských not, ale zvládnete to jistě i sami – žák každý tón hraje kupříkladu na tři doby a vy ho doprovázíte základními harmonickými funkcemi. Tak se i z prosté stupnice stává pro žáka zajímavá hudební záležitost a ještě tak rozvíjíte rytmické cítění a pokládáte základy pro pozdější čtyřruční hru.

Hra z not

Až do této chvíle jsme hráli podle sluchu, nyní je čas vysvětlit první vlaštovky z notového zápisu. Vždycky mě pobaví, když mí noví žáci jako druhou větu po pozdravu prohlásí s hrůzou v očích: „Já ale vůbec neumím noty! Vím, že mě to v hudebce učili, ale už si to vůbec nepamatuji. Bylo to strašně složité.“

Podobně jako učíme nejmenší děti princip hry z not třeba jen na jediné lince, i dospělým žákům vysvětlím nejdříve základy na „bezejmenných“ notičkách zapsaných vedle sebe v notové osnově.

  1. Do notového papíru zapíšu libovolnou melodii směřující nahoru či dolů a vysvětlím, kterým směrem bychom ji hráli na klavíru.
  2. Poté do notové osnovy zapíšu několik po sobě jdoucích not směrem nahoru či dolů (např. g, a, h, c..) a žákovi ukážu, jakým způsobem by tyto vedle sebe jdoucí tóny zahrál na klavíru. Vždy si ověřím, zda žák vysvětlení chápe na několika příkladech – a poté úkol ztížím a napíšu melodii, která některé tóny vynechává (g h d). Uvědomíme si tak princip čtení z not následujících po sobě na linkách nebo naopak v mezerách.
  3. Teprve ve třetím kroku noty skutečně pojmenuji. To už je totiž každý ohromen tím, jak je princip čtení z not „primitivní“ a diví se, jak se někdy mohl hry z not bát 🙂 V první hodině nám pak zpravidla stačí noty c 1 – g 1 (případně c 1 – c 2), ale vím, že by si žák poradil i s větším rozsahem. Pro úplnost doplňuji, že se zatím pohybujeme v houslovém klíči – přestože s mnohými se už v první lekci seznamujeme i s basovým.
  4. V této chvíli vytahuji první cvičení z mé oblíbené učebnice pro dospělé Alfred’s Basic Adult Piano Course Lesson Book, na kterém si vyzkoušíme první hru z not. Pro začínající muzikanty je příjemné i to, že na hlavičkách not jsou zpočátku psány názvy not. Cvičení není nijak hudebně zajímavé, projedeme ho tedy spíše kvůli ověření, že prvním notám rozumíme. Navíc zde hrajeme již v pětiprstové poloze. Přestože je cvičení určeno pro pravou ruku, obvykle si ho zkusíme projít také levou (s upraveným prstokladem).

Pro úplnost bych ráda dodala, že učebnici seženete ve dvou verzích – s hudební teorií nebo bez ní. Osobně si myslím, že žák, který dochází na pravidelné lekce může sáhnout po základní verzi – teorii učitel stejně vysvětluje ruku v ruce s praxí. Učebnice je navíc v angličtině, což u hudebních pojmů může být trochu problém.
Naopak pro samouka může být přínosná kompletní verze all-in-one.

První písnička!

První melodií, která se v této knize nachází, je oblíbená skladba snad všech amerických klavírních škol – Óda na radost. Každý žák vždy pookřeje, když slyší, že hned na první hodině hraje známou píseň. Navíc i z této zjednodušené verze můžete vydolovat maximum muziky.

Já například žáky nutím střídat ruce, přestože je skladba upravená pouze pro pravou (třeba i proto, aby se nespoléhali na zapsaný prstoklad, ale skutečně četli noty). Poté zkoušíme melodii oběma rukama v unisonu. Než se žák v první lekci rozhlédne, hraje tedy oběma rukama a dokonce z not! I zde se samozřejmě přidávám a hraji žákům doprovod, takže i tato zjednodušená verze zní najednou téměř velkolepě.

Pro pořádek bych měla upozornit, že se zde již neobejdeme bez vysvětlení rytmických hodnot. Opět se to snažím dělat jaksi „nenápadně“ – Ódu si nejdříve zkusíme a protože téměř každý zahraje rytmus intuitivně správně, až poté vysvětluji na správné interpretaci rozdíl mezi čtvrťovou a půlovou notou (tečkovaný rytmus zde není zapsán a my si ho rádi necháme na některou z následujících hodin..).

Shrnutí první lekce

Co myslíte, není to až dost vědomostí na první lekci klavíru? S mnoha žáky jsme toho stihli ještě více (a o tom se dočtete zase v příštím článku, který už pilně připravuji!), ale pokud zároveň řešíte ještě například výběr vhodného nástroje či další organizační záležitosti, možná to bude na prvních 45 minut právě tak akorát. Zrekapitulujme si, co jsme žáka naučili:

  • Správně sedí u nástroje, položili jsme základ pro postavení ruky a volnost celého hracího aparátu
  • Orientuje se na klaviatuře (i když si pravděpodobně bude zatím muset tóny odpočítat)
  • Zná čísla prstů
  • Zahraje plynule stupnici C dur v portamentu každou rukou zvlášť (jedním prstem)
  • Rozumí principu hry z not, zatím v houslovém klíči, bezpečně přečte noty v rozsahu c 1 – g 1 (případně c 1 – c 2)
  • Umí zahrát Ódu na radost – nejlépe oběma rukama dohromady
  • Odchází nadšený a natěšený na příští lekci! 🙂

Svoji první hodinu si samozřejmě můžete udělat podle svých představ. I učebnic a materiálů pro dospělé začátečníky je dnes již obrovské množství. Pokud však přeci jen tápete, můžete se podívat pro inspiraci třeba na můj starší článek Originální repertoár pro dospělé začátečníky.

A co se osvědčilo vám? Napište mi do komentářů své oblíbené tipy pro první lekce, budu se moc těšit!

Komentáře