Já samozřejmě vím, že svatba není zrovna typické klavírní téma. Hudba je v něm ale natolik důležitou složkou, že jsem si dovolila napsat jeden článek o našem svatebním dnu, který se konal v září v Kroměříži. Jak to všechno dopadlo?

Představy versus realita

Celý rok dopředu jsme měli zamluvený termín pro náš obřad i hostinu v mé rodné Kroměříži. Tohle město miluji, žila jsem zde přes dvacet let a jsem chodící reklama na kouzla zahrad zapsaných na seznam UNESCO, úžasný zámek i konzervatoř P. J. Vejvanovského, kde jsem šest let studovala.

Není divu, že jsem si vysnila společné focení u Lunet Maxe Švabinského a pohádkové záběry z Podzámecké zahrady. Hlavně jsem se ale těšila, jak Kroměříž ukážu všem našim svatebčanům. Vytvořili jsme tedy s mým nastávajícím svatební webové stránky s průvodcem po Kroměříži, za kterého by se nemuseli stydět ani v National Geographic a doufali, že si to tu všichni zamilují.

A jak to bylo doopravdy? V sobotu ráno začalo pršet a s krátkými přestávkami pršelo až do nedělního večera. Veškeré hromadné focení tedy muselo proběhnout vevnitř a svatebčané poznávali město pouze s deštníky. Když přičtu cestování po D1, obávám se, že mnoho plusových bodů si od Pražáků Kroměříž nepřipíše 😀

Nakonec to však nevadilo. Přestože špalír probíhal s deštníky a ze svých svatebních lodiček už bláto asi nevyčistím, atmosféra byla báječná, optimistická a plná smíchu a radosti. Není pochyb, že na náš den „D“ budeme vždy rádi vzpomínat.

Hudba a my dva

Určitě vás zajímá, zda jsem si brala muzikanta… Ano, můj manžel je bubeník, takže máme velký společný koníček i pochopení pro svá krásná (i když náročná) zaměstnání.

Na obřadu v kapličce zazněl v úžasné akustice Pachelbelův Kánon in D, Bachův Air i naše oblíbené Hallelujah. Co je ale skutečnou hudební zajímavostí, že nám na hostině k tanci i poslechu hrál můj tatínek. Je vystudovaným akordeonistou, ale zároveň hrál celý život na svatbách a nebojí se žádného hudebního žánru od klasických valčíků až po Olympiky a Kabáty.

Velký ohlas měla i jeho sólová vsuvka, kdy se sólovou harmonikou přišel mezi stoly a spolu se svatebčany si s virtuózním doprovodem zazpíval klasické moravské písničky. To jsem byla opravdu pyšná, že jsem z takové hudební rodiny.

Aha, já jsem se nepochlubila? Oba moji rodiče učí na konzervatoři a také mám dvě úžasné sestry, které se sice hudbě profesionálně nevěnují, ale strčí do kapsy leckterého muzikanta.

A tak jsem se rozhodla svých šikovných sester využít a s jejich pomocí připravila pro ženicha překvapení. Společně jsme si zahrály úžasnou milostnou píseň One Hand, One Heart z muzikálu West Side Story.

Byla to taková akce na poslední chvíli. Zjistila jsem totiž, že v místnosti, kde měla pro svatebčany probíhat snídaně, mají pianino! A tak jsem zaúkolovala svoji sestru zpěvačku, po Messengeru jsme domluvily repertoár a těšily se, jak ženicha překvapíme.

Moji druhou sestru, která se ve svém volném čase pro změnu věnuje hře na housle, jsem trápit nechtěla, protože si nechávala nástroj opravit a delší dobu nemohla hrát. Když nás ale slyšela, jako profík se přidala a tak bylo sesterské trio opět na světě! 🙂 Nejvtipnější na našem nácviku bylo to, že jsme mohly zkoušet právě jen v pátek večer, kdy jsme se konečně sjely u rodičů – a to ještě jen v době, kdy se nastávající manžel sprchoval 🙂

Aha, to jsme tu špatně

Dvě moje kamarádky z konzervatoře se nám postaraly o skvělou historku. Dojely v sobotu přímo ke kapličce, pršelo, proto jim nepřišlo divné, že koordinátor nahání svatebčany dovnitř s takovým předstihem. Nikoho dalšího neznaly, ale říkaly si, že nejbližší rodina určitě dorazí později. Svatebčané je mezi sebe přijali, jak se na moravskou svatbu sluší – panákem slivovice. Proto holky nepojaly žádné podezření.

Až muzikantky, které kolem pobíhaly a které jsou také absolventkami naší konzervatoře, jim se smíchem sdělily, že tohle je předchozí obřad a ten správný bude až za půl hodiny:-) Už však nebyl čas zmizet po anglicku, proto si kamarádky alespoň zalezly do koutku a tvářily se, že na svatbu patří 🙂 Když jsem se tuto historku při gratulacích dozvěděla, málem jsem omdlela 😀

Hlavně si to pořádně užít!

Všichni mě pořád strašili, jak strašně rychle svatba uteče a že si ani nestihnu svůj den „D“ užít. Naštěstí měli pravdu jen s prvním bodem. Náš svatební den byl úplně jiný, než jsme si představovali, ale skutečnost rozhodně předčila očekávání! Měli jsme kolem sebe úžasné lidi, kteří si nenechali zkazit náladu takovými drobnostmi jako je počasí. A především, když si berete toho jediného pravého, nemůže být svatba ani jiná než perfektní 🙂

Praktická tečka na závěr

Ještě bych Vám ráda prozradila své nové jméno – nyní je ze mě mladá paní Sajdlová. Obávám se, že zpočátku v tom bude trošku zmatek, proto se prosím nelekejte, když vám budou ještě nějakou dobu chodit eBooky s mým rodným jménem a naopak emaily se jménem novým. Někde to raději pojistím oběma 🙂 Vzhledem k počtu klavíristek s křestním jménem „Zdeňka“ mě ale určitě poznáte 🙂