5 největších problémů v distanční výuce a jak na ně

Už to bude skoro rok, kdy jsme poprvé začali vyučovat online. Během těch měsíců jsme se určitě posunuli vpřed my i naši žáci, přesto nám distanční výuka nikdy nemůže plně nahradit klasické prezenční hodiny. Co nám hru na klavír přes obrazovky počítačů nejvíc znesnadňuje? A existuje alespoň nějaké řešení?

Jistě se shodneme, že současné distanční vyučování je jen chabá náhražka běžné prezenční výuky. V online lekcích nám chybí tvůrčí atmosféra, žáka dostatečně nevidíme ani neslyšíme, nemůžeme opravit špatné držení těla, vše na místě předvést. I přes naši největší snahu si žáci bez precizní kontroly vytváří nejrůznější špatné návyky. Z našich diářů zmizely koncerty, soutěže a další cíle, které naši práci hnaly kupředu.

Osobně mi velmi chybí možnost čtyřruční hry, třeba hned v začátcích nácviku skladby, kdy žák hraje zvlášť jednou rukou, ale s mým doprovodem si zvyká již na finální podobu skladby, je nucen lépe držet tempo, snažím se ho hudebně povzbudit.
Spousta dětí cvičí na digitální klavír a tak si několik dlouhých týdnů nezahrají na kvalitní akustický nástroj.

V novém článku jsem sepsala největší problémy, se kterými se teď všichni potýkáme při distanční výuce a sdílím pár tipů, jak s nimi bojovat. Budu moc ráda, když přidáte do komentářů i své tipy, co se vám v těchto online časech osvědčilo!

1. Zkreslený zvuk

Od začátku pandemie vyučuji v reálném čase přes mobilní aplikace (Skype, WhatsApp), které mi aspoň trošku umožní komunikovat s žákem přímo. Vidím, pokud se necítí dobře, je smutný nebo unavený z dlouhého vysedávání u obrazovky počítače. Neumím si představit, že bych jen zadala úkol a netušila, co se u žáka doma děje.

Při naříkání na distanční výuku si s kolegy nejčastěji stěžujeme na špatný zvuk, který nám z aplikací vychází. Jsme schopní analyzovat špatné noty nebo rytmus, ale jen velmi těžko rozšifrujeme kvalitu tónu, pedál, dynamické nuance…

Právě z tohoto důvodu mi začali žáci, kteří již mají skladbu nacvičenou v pokročilejším stadiu, posílat nahrávky den předem. I z obyčejného záznamníku na chytrém telefonu je zvuk mnohem kvalitnější než během vyučování, a já mám aspoň možnost si vše v klidu poslechnout, s notovým zápisem v jedné ruce a tužkou v druhé. Občas mě takhle v klidu napadnou i další věci, na které by v běžné lekci nebyl čas – poslechnu si další nahrávky na YouTube, zapřemýšlím nad pedálem či dynamickou koncepcí.

Během následující lekce si potom veškeré připomínky v klidu projdeme jako v běžné prezenční výuce. Mám pocit, že už samotná příprava na nahrávání je pro žáka v něčem náročnější než na běžnou hodinu, žáci se zkrátka nechtějí smířit se zasláním špatné nahrávky,  a tak se občas nestačím divit, jaké pokroky z hodiny na hodinu udělali! 🙂

A ještě jedna poznámka – když už nahrávku máme, často radím svým větším žákům, aby si ji sami poslechli „cizíma ušima“: Drží jednotné tempo? Hrají citlivě doprovod?
Není nad to, když si sami umí skladbu zhodnotit.

2. Chaotické zápisky z hodiny

Pokud máte mladší žáky, u kterých ale během lekce nemohou sedět rodiče, často se asi setkáte s tím, že si děti neudělají dostatečný zápis, ať už jde o zadání na příští hodinu, prstoklad nebo třeba pedál. Pokud si nejsem jistá, že žáci vše správně pochopili, posílám po hodině naopak žákům nahrávku já – zpravidla jen zvuk, občas i krátké video (například kvůli detailnímu záběru na ruce kvůli prstokladům ve stupnici). Tak si mohou problematické místo pustit několikrát dokola a nezafixují si do příštího týdne například špatný rytmus.

Stejným způsobem teď vybíráme i novou skladbu a občas „videoodpověď“ používám i kvůli vysvětlení požadovaného zvuku, který také nemůžu během online lekce ideálně předvést. Často nahraji varianty dvě – „jak ne“ a za ni správný příklad. Zkrátka dělám přes záznamník totéž, co v běžné lekci… 🙂

Mimochodem, nahrávky dělám dětem občas i v prezenčních hodinách, kdy si je ale děti zpravidla rovnou nahrají na svůj mobilní telefon.

Prstoklady nebo pedály, které bychom jen velmi špatně diktovali, napíšu do svých not a vyfotím nebo naskenuji rodičům.

3. Není možné přímo vstupovat do hry žáka

Velmi často si s kolegy stěžujeme, že během online výuky nemůžeme žákům tleskat/zpívat/dupat (dosaďte si) v reálném čase. Tento problém pociťuji nejčastěji v situacích, kdy žák bojuje s udržením jednotného tempa či správného rytmu a já ho nemůžu rovnou korigovat. Jistě, můžeme zkusit metronom, ale každý žák si s ním sám neporadí a navíc není náplastí na každý problém.

Když tedy nemůžu klepat já, musí si dirigenta udělat žáci sami 🙂 Například u obtížných přechodů mezi rytmickými hodnotami se mi osvědčilo, když si žáci hráli pouze jednu ruku a druhá stále stejně bouchala čtvrťové hodnoty. Pokud to bylo napoprvé příliš těžké, nejdříve mi do klepání  melodii pouze zpívali,  ťukali, tleskali, počítali nebo i jen vyslovovali na různé slabiky či text, abych si byla jistá, že rytmus skutečně cítí. Teprve když měli rytmus zažitý, zkusili jsme si místo zahrát.

Určitě podobným způsobem pracujete i v klasických hodinách. Mně se ale často stává, že zavelím „počítej si nahlas“ a po pár taktech se přistihnu, jak nadšeně tleskám, počítám a zpívám sama a žáček se jen nevzrušeně usmívá a v klidu si hraje to svoje. Tak tady to opravdu nejde 😀

Také častěji než jindy žákům posílám nahrávky dané skladby buď na YouTube, nebo své provedení (někdy dokonce s počítáním) a vybízím je, aby si u nich tleskali nebo počítali i sami, aby si zkrátka problematický rytmus co nejlépe zažili.

4. Nedostatečná motivace

Pro mě i mé žáky jsou vždy největší odměnou vystoupení. Někdo vystupuje raději, jiní se bojí víc, ale pro všechny je vždy koncert završením naší práce, zvláštní příležitostí zahrát si na krásném křídle v sále, nastrojit se do slavnostního a udělat radost rodině či přátelům. Za poslední rok jsme o spoustu kouzelných koncertů a besídek už přišli, ale naštěstí se i koncertní pódium pomalu přesouvá na obrazovky počítačů.

S mými žáky máme již od září naplánovaný třídní koncert na konec ledna, a tak i my se teď neochotně přizpůsobujeme situaci a plány měníme na online vystoupení. V této chvíli pilujeme detaily, jak to jen jde a pokud jsme s výkonem spokojení, prosím rodiče, aby skladbu dětem nahráli na chytrý telefon v této podobě:

1. Video by mělo být ve formátu na šířku.
2. Děti jsou oblečené v koncertním oblečení.
3. Nahrávka je natočená tak, aby se nemuselo stříhat na začátku ani na konci. Jednotlivé skladbičky zpravidla všichni nahrávají zvlášť.
4. Poprosím o zaslání přes úschovnu.cz  nebo Wetransfer, aby video zůstalo v plné kvalitě.

Moc se mi líbí online koncerty, které pro své žáky pořádá Evička Lorenc. Pokud chcete mít svůj koncert skutečně „vymazlený“, mrkněte na její perfektní návod. Já jsem ale technický antitalent a zatím ani nechci investovat do techniky a počítačových programů, takže si zatím vystačím s programem Windows Movie Maker, který je volně ke stažení a s jehož pomocí videa spojíte, nastavíte titulní stránku i přechody mezi jednotlivými žáky.

Na úplně jednoduché „slepení“ videí bez dalších funkcí vám ale může posloužit dokonce i vaše aplikace Fotky (nástupce Windows Movie Makeru) ve Windows 10, věděli jste to?

Výsledný produkt můžete opět rozeslat jen zainteresovaným rodičům (třeba právě přes úschovnu) nebo jej vložit na sociální média a pochlubit se světu. Velmi jednoduché je vložení na Facebook (například pokud vaše ZUŠ má facebookový profil, určitě se tam takové video bude pěkně vyjímat).

Ale samozřejmě asi nejpraktičtější variantou je nahrát video na YouTube. Doporučuji se nejdříve rodičů zeptat, zda souhlasí, aby bylo video zveřejněno. Pokud by byl jakýkoliv problém, i na YouTube můžete zvolit video jako soukromé a pak jej rozeslat jen rodičům vystupujících žáků. Mimochodem, takové video na YouTube je dnes pořádně „cool“, pro některé žáky to může být výzva dokonce větší než vystoupení v sále školy.

Pokud se s technikou nekamarádíte opravdu vůbec, navrhněte žáčkům, ať si udělají koncert aspoň doma, pro rodiče. Ti ať vystoupení nahrají a pošlou babičkám, tetičkám…i tak to bude lepší než nic!

5. Slabé internetové připojení

Pokud jedna ze stran nemá dobré internetové připojení, asi s tím nic neuděláme, klavír za komín stěhovat nemůžeme. Pak nezbývá, než opravdu učit pouze formou nahrávek.

Ale už se mi stala i taková věc, že nám s žákyní zlobily dvě různé mobilní aplikace, ale stačilo si půjčit novější mobilní telefon nebo zkusit notebook (na stejnou aplikaci!) a tadááá, připojení se o 100% zlepšilo.

Když mi během jarního náporu vypověděl notebook, učila jsem pár lekcí z manželova počítače (5 metrů od klavíru) s kamerou a mikrofonem. Na fyzičku skvělá volba, jinak rozhodně nedoporučuji 😀 Ovšem nutno říct, že i přechod z WiFi připojení na pevný internet měl na kvalitu přenosu významný vliv. Jsou to pro mě věci mezi nebem a zemí, ale někdy stačí málo… Máte-li tedy možnost, zkuste více způsobů, třeba vám některý sedne lépe 🙂 Hodně používané jsou například Skype, WhatsApp, Zoom, Microsoft Teams..

Výhody online výuky…?

I když to tak mnohdy nevypadá, i distanční výuka má svoje výhody. Co během těch měsíců potěšilo mě?

1. Děti se učí samostatnosti.
2. Vidím „na vlastní oči“ pracovní prostředí svých žáků – teprve loni na jaře jsem zjistila, že někteří mí žáci mají nevhodnou židli nebo jejich klavír nutně potřebuje naladit. Hned jsem rozesílala číslo na ladiče.
3. Spousta mých dětí začala během distanční výuky cvičit víc, protože nebyli tolik rozptýlení dalšími kroužky, akcemi, přejezdy po městě, víkendy na horách.
4. Zbývá čas i na skladby, které se nám většinou nehodí do osnov či metodického plánu. Tak si mnozí splnili sen a zahráli si Piráty z Karibiku, Amélii nebo Elišku v době, kdy by normálně pilovali etudy na postupové zkoušky.
5. Teprve v době krize si spousta malých muzikantů uvědomila, jak moc pro ně hudba znamená. Někteří začali víc poslouchat vážnou hudbu, jiní se naučili hrát na ukulele, další začali improvizovat… A to není málo, co myslíte? 🙂

Komentáře